Kodex profesního chování

PŘEDBĚŽNÉ ÚVAHY

Tento samoregulační kodex se nachází v kontextu stávajícího regulačního rámce, konkrétně zákona o audiovizi, audiovizuálního kodexu, občanského zákoníku, Evropské úmluvy o lidských právech a judikatury ESLP.

Tyto předpisy jsou přijímány jako pravidla redakčního chování, a to jak na základě jejich charakteru právní povinnosti, tak s přesvědčením, že poslání veřejného zájmu provozovatelů vysílání se musí budovat v oblasti audiovizuální komunikace realizované v souladu se zákonem.

ÚROVEŇ SAMOREGULACE

Tento kodex nedvojí stávající předpisy, nýbrž je předpokládá jako externí referenční prvky pro přidání dodatečných pravidel nebo zásad, které ve skutečnosti tvoří jeho obsah. Z tohoto důvodu a aby se zabránilo nekonzistenci při reprodukování ustanovení, která jsou přímo závazná zákonem nebo sekundární legislativou a nemohou být považována za fakultativní, nebudou ani ta nejdůležitější z právních předpisů obsažena v jeho obsahu.

PRINCIPY

Tento kodex oceňuje přesvědčení, že povinnost dodržovat zákon a předpisy může koexistovat bez rozporu s potřebou, kterou mají provozovatelé vysílání, producenti, vydavatelé a redaktoři používat hodnoty, které vyplývají ze zkušeností, zdravého rozumu, redakčních a etických referencí, když se potýkají s redakčními výzvami nebo když vykonávají běžnou redakční činnost. „V dokonalém světě by fungovala jediná regulace: používejte svůj vlastní a nejlepší úsudek!“ (BBC Editorial Guidelines) Důvěra veřejnosti je další hodnota, kterou si uchováváme jako referenci a kterou lze získat pouze nestranností a poctivostí a zárukou, že se za žádných okolností nebude klamat ani manipulovat veřejnost.

Přesnosti v prezentaci pravdy nelze dosáhnout pouhou prezentací faktů, nýbrž pouze v důsledku úsilí o zjištění relevantních aspektů, rozlišení důkazů od předsudků nebo zmatku, abychom využili funkci nejistoty, a objevení pravdy tam, kde se nachází (BBC). Redakční integrita a nezávislost musí být zachovány tváří v tvář jakýmkoli vnějším zájmům, jakýmkoli politickým nebo komerčním tlakům a jakýmkoli osobním zájmům. (BBC)

Redakční obsah musí nabízet užitečný význam pro veřejnost, nikoli pouze stimulovat její reakce nebo ji činit cílem reklamního sdělení. Zábava také nabízí tento typ významu ve formě hodnoty vytvořené s humorem, zdravým rozumem a dobrou inspirací.

REDAKČNÍ STANDARDY

Provozovatelé vysílání budou individuálně zajišťovat redakční standardy, které přispívají ke zvyšování úrovně mediální gramotnosti veřejnosti a nebudou propagovat redakční praktiky, které obětují redakční výkon ve prospěch kompromisu s redakčními řešeními, která vedou ke snižování úrovně mediální civilizace veřejnosti.

Je žádoucí, aby se prostor pro soutěž mezi provozovateli vysílání umisťoval v horní oblasti preferencí veřejnosti a přispíval ke zvyšování jejich úrovně.

PODPORA SPRÁVNÉHO POROZUMĚNÍ LEGISLATIVĚ

Provozovatelé vysílání budou v maximální možné míře dbát na podporu správného porozumění legislativě v audiovizuální oblasti nebo v jiných oblastech a na odstranění zneužívání vyplývajícího z právních nejasností nebo chybných výkladů předpisů, včetně upozorňování a zdůrazňování kontroverzních témat a regulačních řešení před orgány a veřejností.

V tomto smyslu se bude brát v úvahu i zodpovědnost těch, kteří se podílejí na tvorbě programů, ve smyslu kritického hodnocení dopadů vyplývajících z vysílání programů, a to jak z právního hlediska, tak z hlediska neregulovaných, avšak významných aspektů ve vztahu k právům a zájmům jiných.

SPRÁVNÉ INFORMACE

Pokud televize a rádia vysílají primárně nebo sekundárně zprávy a informační programy, musí se chovat jako speciální socioekonomické subjekty, jejichž podnikatelské cíle musí být nastaveny tak, aby splňovaly podmínky pro poskytování přístupu k základnímu právu, právu veřejnosti na informace (Rezoluce Rady Evropy 1003/93 o novinářské etice).

Informace by neměly být považovány za zboží, ale za nezbytné k uspokojení základního práva občana. V tomto smyslu by se neměla využívat kvalita ani obsah zpráv nebo názorů výhradně k zvýšení sledovanosti nebo příjmů z reklamy, nýbrž k optimálnímu uspokojení práva na informace, přičemž výhody ve sledovanosti a příjmech, které jsou nezbytné a legitimní v případě soukromých vysílacích společností jako podpora jejich veškeré činnosti, by měly vyplývat z excelence plnění této veřejné mise. (Rez. RE 1003/93)

Vzhledem k tomu, že činnost provozovatelů vysílání v oblasti informačních programů je „zprostředkovatelskou“ činností mezi již existujícími informacemi a veřejností, ve smyslu poskytování informační služby, musí tito převzít fakt, že i práva, která mají ve vztahu k svobodě informací, závisí na jejich příjemcích, tj. na občanech.

To však neznamená, že informační programy jsou pouhým aktem šíření informací, zatímco jejich interpretace by byla prioritním atributem veřejnosti. Naopak, informace samy o sobě obsahují cestu od faktu k významu, cestu, která by bez interpretačního a analytického přínosu masmédií zůstala pouhým labyrintem zmatků – typickým příkladem jsou fámy, které by neměly tvořit surovinu pro média.

Navíc „svoboda v oblasti tisku zahrnuje také uchýlení se k určité míře zveličení, dokonce i provokace“ (teze v rozhodnutí ESLP). Rétorické prvky tvořící lidskou komunikaci nemohou být cenzurovány právě v případě audiovizuálních masmédií.

Ve smyslu hodnot prosazovaných ESLP se svoboda projevu neuplatňuje pouze k šíření informací nebo idejí, které jsou přijímány příznivě nebo s lhostejností, nýbrž i v případě těch, které šokují, odporují nebo ruší, přičemž v těchto případech provozovatelé vysílání zajistí, že vysílání je motivováno důvody veřejného zájmu.

Správné informování zahrnuje i povinnost zahrnovat nejvýznamnější aspekty pro život společnosti, včetně těch, které jsou relevantní pro její pozitivní rozvoj. Vzhledem k tomu, že hodnocení takových charakteristik nemůže být výsadou jednoho orgánu nebo výsledkem jedné regulace, zůstává tento princip „Principem relevance“, principem individuálně přijatým vysílatelem a spravovaným podle vlastního svědomí těch, kteří se na jeho řízení podílejí, za podmínek, kdy nelze zavést instanci, která by rozhodovala, které aspekty jsou či nejsou významné ve zmíněném smyslu.

Úcta k pravdě předpokládá i výchovu schopnosti ji rozeznat a prezentovat tak, aby informační efekt pro veřejnost byl maximální.

Doporučuje se, aby ověřování legality redakčního obsahu bylo integrováno do činnosti určování pravdy a redakční kreativity způsobem, který nemůže ovlivnit a inhibovat tuto činnost nebo kreativitu redakčních komunikačních prostředků, za podmínek, kdy ověřování legality bude vždy předcházet vysílání programů.

Provozovatelé vysílání, pokud se tak rozhodnou, zveřejní redakční principy, aby se jednak identifikovali před veřejností, jednak aby reagovali na její aspirace a také aby ji vzdělávali ve smyslu seznámení s hodnotami masmédií.

HODNOTOVÉ SOUDY / NÁZORY

Přestože názory jsou nutně subjektivní a v důsledku toho nemohou a nesmí podléhat kritériím správnosti (jak se vyjádřil ESLP: „hodnotové soudy nesmí podléhat důkazu pravdivosti“), je nicméně nutné zajistit, aby názory byly vyjádřeny upřímně a eticky a aby byly založeny na důvěryhodném a dostatečném faktickém základu.

Názory, které mají podobu komentářů k událostem nebo akcím týkajícím se osob nebo institucí, se nesmí snažit popírat realitu faktů nebo údajů.

Při výkonu redakční činnosti je třeba projevovat jak legitimní a vzájemný respekt k ideologickým směrům vydavatelů a vlastníků, tak i přijetí skutečnosti, že tato redakční činnost je omezena naléhavými požadavky spočívajícími v podávání správných zpráv a etických názorů. To je zásadní pro respektování základního práva občanů na informace. (Rez. RE 1003/93)

NEZÁVISLOST A NESTRANNOST

Nezávislost a nestrannost neznamenají neutralizaci pravdivostní hodnoty zpráv prostřednictvím ploché prezentace a vzájemné neutralizace protichůdných informací a názorů. Redakční obsah bude zdůrazňovat relevantní názor nebo informaci s maximální důvěryhodností, avšak s uvedením relativního charakteru pravdivosti, který v některých případech může být stanoven pouze soudními instancemi nebo hodnocením veřejného mínění.

Nezávislost a nestrannost neznamenají odmítat zjevné pravdy, když je jasně na straně jedné ze sporných stran, s výjimkou trestních případů, kde posouzení náleží výhradně soudům.

Tvůrci budou při tvorbě programů politicky nestranní, aniž by jim však bylo bráněno v tom, aby měli vlastní politické přesvědčení.

Redakční obsah bude věnovat pozornost skutečným problémům společnosti a nebude vytvářet falešné problémy ani nebude odvádět pozornost veřejnosti k drobným problémům. Zároveň se bude brát v úvahu zaměření na cílové publikum, které se může lišit schopností porozumění, informovanosti a preferencemi, a to nejen podle schopnosti reagovat na obchodní sdělení, ale i paralelně s ní. Nebude se vytvářet záměna mezi těmito dvěma plány, tj. redakčním a reklamním, nýbrž se vytvoří rámec referencí, které pomohou veřejnosti je rozlišit, aby mohla využít dostupné výhody v obou.

Obchodní zájmy rozhlasových a televizních společností se budou vykonávat v mezích uspokojení veřejného zájmu nebo, v případě legitimních ojedinělých případů, kdy neexistuje přímý vztah mezi nimi a veřejným zájmem, aniž by poškozovaly veřejný zájem.

REDAKČNÍ ODPOVĚDNOST

Redakční odpovědnost náleží provozovateli vysílání v jeho postavení obchodní společnosti, respektive vlastnické a řídící struktuře, která odpovídá za jednání obchodní společnosti.

Redakční odpovědnost vzniká pouze ve vztahu k ustanovením zákona o audiovizi a navazujícím předpisům audiovizuálního kodexu a je proti nim vymahatelná. Jakýkoli konflikt vyvolaný redakčním obsahem, který však těmto předpisům neodporuje, nezakládá redakční odpovědnost provozovatele vysílání (nýbrž občanskoprávní nebo obchodní odpovědnost, podle okolností).

Redakční odpovědnost je převzata v rámci výkonu redakční politiky vedením společnosti.

Redakční politika představuje koncepci principů, pravidel a strategie, podle kterých se strukturalizuje produkce a/nebo šíření redakčního obsahu, včetně jejího uvádění do praxe. Její výkon může být výslovně delegován manažerovi, editorům nebo tvůrcům programů, avšak bez přenosu redakční odpovědnosti. Provozovatel vysílání může kdykoli zasáhnout do redakční činnosti, pokud to považuje za nutné, a zejména tehdy, když delegování redakční politiky nepřináší předpokládané výsledky. Instance, která drží právo na redakční politiku, má spolu s tvůrci programů právo na důvěrnost zdrojů, jak je stanoveno zákonem.

Provozovatel vysílání stanoví s tvůrci programů podmínky, které platí, když je použita doložka svědomí, respektive jejich právo nejednat proti vlastnímu přesvědčení, které musí být uděleno bez omezení.

Rozhodnutí o tom, zda zveřejnit či nezveřejnit redakční politiku, náleží jejím autorům, za podmínek, že redakční politika může mít aspekty důvěrnosti, které podléhají pravidlům spravedlivé soutěže. To však nesnižuje význam redakční odpovědnosti.

VEŘEJNÝ ZÁJEM A OCHRANA OSOBNÍCH PRÁV

Veřejným zájmem je jak ochrana práv jednotlivce, tak respektování jeho práva a práva veřejnosti být informován v kontextu zajištění plurality informačních zdrojů. Svoboda projevu je sama o sobě veřejným zájmem.

Problémy veřejného zájmu se z velké části diskutují v souvislosti s veřejnými osobnostmi, tj. osobami zastávajícími veřejnou funkci nebo využívajícími veřejné zdroje, nebo obecně se všemi, kdo hrají roli ve veřejném životě, ať už v politice, ekonomii, umění, sociální sféře, sportu nebo v jakékékoli jiné oblasti, ve smyslu definice uvedené v rezoluci Rady Evropy 1165 (1998). Pojem veřejné osobnosti se tedy neomezuje na politiky nebo členy administrativy, nýbrž zahrnuje osobnosti z různých oblastí, jejichž veřejná přítomnost vzbuzuje zájem. Veřejné osobnosti musí přijmout, že jejich postavení ve společnosti je vystavuje zvýšenému tlaku na jejich soukromý život. Navíc „oprávněné očekávání ochrany soukromého života a práva na vlastní podobu“ nelze uplatňovat v prostorech, kde se připouští běžné vystavení veřejnosti a tisku.

Vzhledem k tomu, že veřejné osobnosti přispívají k utváření společenských standardů jak diferenciácí, tak příkladem, byl by okruh legitimního veřejného zájmu příliš úzce vymezen, pokud by se omezil pouze na diskusi o odrazu chování, které je morálně nebo právně sporné, a nezahrnoval by i odraz normality každodenního života, pokud to slouží k utváření veřejného mínění v záležitostech obecného zájmu nebo k debatám obecného zájmu. V tomto smyslu mohou i zábavné pořady pojednávat o soukromém životě veřejných osobností jak s oprávněním daným aspekty veřejného zájmu, tak ve smyslu, že zábavné pořady jsou stejně dobře chráněny právem na svobodu projevu. Zábavní hodnota redakčního obsahu může představovat příspěvek k utváření veřejných hodnot, a proto představuje veřejný zájem.

V případě osob, které se dobrovolně dostávají do veřejného života, již nemohou uplatňovat právo zůstat v anonymitě, jejich obraz se do jisté míry stává veřejným vlastnictvím, k němuž se mohou média uchýlit, aby udržovala debaty veřejného zájmu a budování hodnot každodenního života.

Prezentace takových případů se bude provádět pouze v případě, že provozovatelé vysílání budou schopni prokázat, že zveřejnění aspektů soukromého života, bez ohledu na to, zda poškozuje či nepoškozuje obraz osoby, představuje příspěvek k debatám obecného zájmu, které upevňují hodnoty současné společnosti.

V rámci budování občanských hodnot mohou vysílatelé zohlednit zhodnocení principů, které jsou základem zákonných ustanovení zakazujících narušení lidské důstojnosti a diskriminaci jakéhokoli druhu, a to nejen dodržováním zákazu, ale i proaktivně, podporou obsahu, který povede k pochopení významu hodnotového dědictví lidské důstojnosti a rovnosti práv osob. V tomto smyslu se bude věnovat pozornost i principu rovnosti mužů a žen a boji proti předsudkům, které tomuto principu odporují, ať už ve smyslu degradace obrazu ženy, nebo ve smyslu omezení výkonu jejích práv.

Provozovatelé vysílání budou dodržovat princip presumpce neviny v tom smyslu, že nebudou osobu označovat za vinnou z trestného činu nebo přestupku, dokud to nebude stanoveno absolvováním všech diskuzních cest u soudů, a obvinění proti ní budou prezentována jako relativní. Tato presumpce se však vztahuje pouze na obvinění z činů, které mohou být předmětem soudního řízení. Pokud taková obvinění vznášejí politici, kteří požívají imunity pro politická prohlášení, bude kontext veřejnosti prezentován jako takový.

Odpovídajícím způsobem budou obvinění z jiných činů, než jsou ty, které mohou být předmětem soudního řízení, prezentována jako nenesoucí jiné inkriminace než ty s morálním nebo etickým smyslem, které nelze stanovit soudní cestou.

ZOBRAZOVÁNÍ NÁSILÍ

Zobrazování násilí v televizních programech je omezeno ustanoveními zákona o audiovizi a rozhodnutími vydanými CNA při provádění zákona. Programy obsahující zobrazení násilí mohou být vysílány v případě, že neovlivňují fyzický nebo duševní vývoj nezletilých, vzhledem k omezenému charakteru dotyčného násilí nebo vzhledem k zvláštním podmínkám jejich programování a jejich označení varováními, která obecně vylučují přístup nezletilých k jejich vysílání.

Zároveň, pokud jde o programy, které zahrnují násilí, je třeba rozlišovat mezi tím, co představuje nezákonný obsah, totiž to, co nemůže být vysíláno v žádné situaci, od toho, co může být vysíláno pouze s povinnými varováními nebo pouze v povolených časových intervalech, stejně jako od toho, co představuje obsah, jehož vysílání neporušuje ustanovení zákona, ale který rovněž obsahuje zobrazení násilí a může vyvolat stres nebo nežádoucí chování.

Tyto poslední typy programů, které mohou být vysílány, ale jejichž vysílání není žádoucí, nad rámec kritérií stanovených zákonem, mohou podléhat samoregulačnímu režimu. Prostor pro samoregulaci se týká programů s obsahem násilí, jejichž vysílání předpokládá, že nebyla porušena zákonná ustanovení, ale které podléhají dodatečným omezením. V důsledku toho nelze nedodržení těchto samoregulačních omezení považovat za porušení zákona nebo předpisů CNA vydaných při provádění zákona.

Vzhledem k tomu, že skutečný svět obsahuje násilí, je rozumné, aby ho televize odrážela, i když to může vyvolat agresi vůči publiku, ale pouze pokud je tato agrese vedlejším efektem a doplňuje odůvodněný cíl informování a varování veřejnosti.

Ve smyslu tohoto kodexu se násilím rozumí: „silové jednání, které napadá fyzickou nebo psychickou integritu jedince za účelem ovládnutí nebo zničení jeho lidské identity.“

Přítomnost násilí v programech musí být vždy redakčně nebo dramaturgicky odůvodnitelná, což znamená, že musí navázat informační nebo spektakulární obsahový vztah s publikem, který zapadá do údajů veřejného zájmu specifického pro audiovizuální oblast. Vysílání programů, které obsahují bezdůvodné násilí (tj. násilí, které nehraje ústřední roli při definování tématu, postavy nebo tématu programu jako celku, samo o sobě hodnotově motivovaného), je zákonem zakázáno. Násilí, jehož cílem je šokovat publikum, aby upoutalo jeho pozornost k programu, aniž by mu poskytlo nezbytné prvky pro pochopení jeho redakčního nebo dramaturgického odůvodnění, a které se uchyluje k jeho primárním, nekultivovaným reakcím, je třeba se vyvarovat.

Bude se tedy dbát na to, aby:

• Vysílání programů, které propagují nebo vychvalují násilí, je nežádoucí.
• Spektakulární efekt založený na násilí je třeba se vyhnout.
• Programy pro děti nebudou obsahovat více než nízkou míru fyzického, verbálního nebo emocionálního násilí.
• Násilí v referenčních pojmech reálného světa musí být odlišeno od násilí jako efektu fantazie a musí podléhat silnějšímu omezení v případě podobných prvků obsahu. Naopak, zobrazení násilí označeného jako imaginární může být širší.
• V programech, které obsahují odkazy na skutečné násilí, musí být veřejnosti prezentovány konečné dopady násilí na pachatele a oběti.
• Přestože se připouští, že u žánrových filmů (akční, sci-fi, thriller) umožňuje zvýšená míra konvence explicitnější zobrazení násilí, je třeba zároveň vzít v úvahu, že v melodramech nebo telenovelách může konvence zintenzivnit nežádoucí účinky, například vnímání sebevražd, které mohou ovlivnit publikum.
• V programech pro děti s reálnými postavami se násilí bude zobrazovat pouze tehdy, je-li nezbytné pro vývoj postav nebo zápletky.
• Animované programy, které obsahují stylizované a nereálné násilí, nebudou mít násilí jako hlavní téma a nebudou stimulovat napodobování nebezpečného chování.
• Programy pro děti budou s opatrností zacházet s tématy, která mohou u dětí vyvolávat pocity nejistoty.
• Programy pro děti se musí vyhnout propagaci nebezpečného napodobujícího chování.
• Programy nebudou obsahovat realistické scény násilí, které by vyvolávaly dojem, že násilí je nejúčinnějším způsobem řešení problémů nebo skutečných konfliktů.
• Programy nebudou minimalizovat dopady násilí v reálném životě.
• Programy nebudou obsahovat libovolné děsivé prvky bez vztahu k tématu programu.
• „Rodičovská kontrola“ zavedená předpisy platnými pro programy by se neměla stát náhradou za přímou odpovědnost rodičů, kteří by měli být vysílatelem na tuto skutečnost upozorněni.

Násilí ve zprávách a informačních programech:

• Násilí bude ve zprávách a informačních programech přítomno pouze tehdy, pokud jeho prezentace přináší relevantní informace pro celkové nebo specifické společenské téma, nebo pokud je nezbytná pro signalizaci a uvědomění si obecného nebezpečí nebo rizika – individuálního nebo kolektivního.
• Informace obsahující scény násilí budou předcházeny varováními ohledně potenciálního stresového účinku, který mohou mít na širokou veřejnost nebo na zvláštní kategorie (nezletilé).
• Bude se dbát na to, aby postavení reportáží obsahujících násilí ve zprávách nevytvářelo další šokující prvky a neovlivňovalo identitu zpráv v bezprostředním okolí.
• Informace o násilných incidentech, které mohou ovlivnit nezletilé nebo rodiny, musí být prezentovány co nejméně explicitně. Pokud to nelze provést a pokud to není v rozporu s veřejným zájmem na efektivním informování, budou tyto informace vysílány v časových intervalech, které jsou zpravidla pro nezletilé nedostupné.
• Respekt k důstojnosti lidské bytosti vyžaduje zvláštní pravidla, která zabraňují přemíře realismu při prezentaci obětí (v případech, kde je to výjimečně odůvodněno).
• Bude se předcházet přemíře prostřednictvím kumulativního vysílání programů s individuálně motivovaným násilím, aby se nevytvářel výsledný tlak na veřejnost.
• Reportáže a zprávy o konfliktních událostech nebo teroristických činech nebudou prezentovány tak, aby podněcovaly k nepořádku a násilí nebo vyvolávaly paniku.
• Prezentace násilných incidentů nebo jejich následků nebude kontrolována a zkrášlována do té míry, aby byla ovlivněna relevance informací nebo aby se vytvořil falešný obraz o lidské kondici.

Zároveň je třeba brát v úvahu akce na stimulaci budování aktivního vnímání veřejnosti, a to prostřednictvím:

• Vzdělávání veřejnosti k pochopení rizik, kterým se vystavuje ve vztahu k pořadům obsahujícím násilí.
• Televizní gramotnost: pochopení způsobu, jakým lze vybírat a asimilovat nabídku programů.
• Podpora zavedení technického systému pro dobrovolné blokování přístupu dětí k pořadům obsahujícím násilí rodiči (typu V-chip).
• Vzdělávací podpora rozhodnutí a nezbytných prostředků pro výběr kvality jako kritéria při výběru pořadů.
• Koordinovaná podpora programů a strategií, které u veřejnosti vyvolají aktivní hodnotové reakce na nabídku programů a které v důsledku toho podpoří soutěž o sledovanost mezi televizními společnostmi převážně na základě kvality programů.
• V pořadech bude podporována kultura vzájemného respektu a překonávání násilí, občanského a demokratického ducha.
• Bude poskytováno co nejvíce informací o charakteru programů s obsahem násilí (prostřednictvím EPG, teletextu, tištěných programů atd.).
• V programech bude podporována výchova ke kritickému čtení obrazu, která odhalí mechanismus zapojení jedince do jeho vnímání.

PRESUMPCE KREATIVITY

Přesto je pro část zde formulovaných principů specifické, že mohou zůstat pouze na úrovni referenčního bodu, přičemž je nemožné posoudit, zda se redakční praxe shoduje s nimi či nikoli. Pro nás je však dostačující, aby tyto principy tvořily předmět zájmu a aby jejich uvedení do praxe vytvářelo hodnotu konstruovanou podle kreativity každého editora. To je princip „presumpce kreativity“.